Strašidla a zase strašidla

Když se venku lehce šeří,

zakvílí si v bílé věži,

naše školní strašidlo.

Koho by to napadlo?

Bydlí tam již mnoho let

a mohlo by vám vyprávět,

kolik dětí tam už vidělo,

kolik nocí si tam kvílelo.

Samo si tak střeží školu,

jednou za rok sleze dolů,

poškádlí ta zlobidla,

za vše, co zas vyvedla.

Skvěle si to užívá,

slitování nemívá,

po škole je prožene

a s neřády vyběhne.