Chorvatsko 2025

Mohlo by se zdát, že nás do Chorvatska nalákaly oblázkové pláže, průzračné azurové moře a sny, v nichž nad hladinu zčistajasna vyskočí pár delfínů a pak elegantně zmizí. Ale ne, výprava našich deváťáků se tam nevydala, aby sebou plácla na pláž a nechala se rovnoměrně opékat. Naším hlavním cílem bylo poznávání zdejších klenotů.

            Po náročné noci v autobusu, kdy nejeden účastník litoval, že má nohy delší, než by zrovinka potřeboval, jsme se ocitli před bránou do ráje, rozumějte před vstupem do NP Plitvická jezera. Šumění vodopádů, azur a krása, kam se podíváš, klid, pohoda. Pár kilometrů pěšky, pak ošlehání větrem při plavbě po jezeře Kozjak a  nakonec odpočinek v turistickém vláčku. Příjezd k hotelu v Zadaru, procházka po pláži a pak už jen spokojené oddychování unavených cestovatelů.

            Druhý den si pro nás připravil další hrst drahokamů. Ten nejcennější jsme obdivovali v NP Krka. V poklidném tempu jsme se procházeli po povalovém chodníčku, pozorovali rybky, poslouchali šumění vodopádů i skřehotání žab a naše oči se nemohly nabažit blankytu i azuru zdejších jezírek a bujné zeleně všude kolem. A aby té divočiny nebylo příliš, odpoledne jsme se přesunuli do Šibeniku, kde jsme se prošli malebnými uličkami a obdivovali zdejší architekturu.

            Středeční ráno nám moc optimismu do tváří nepřineslo, hustý déšť a potemnělá obloha dávaly tušit, že výprava do NP Paklenica bude hlavně pro otrlé. Nu což, nejsme z cukru, jsme vybaveni pláštěnkami a ponči, tak hurá na věc. (Zas takové hurá to nebylo, však víte.) Nejsilnější déšť jsme přečkali v bývalém Titově bunkru, dnešním muzeu. Potom se nebe smilovalo a dovolilo partě nadšenců paklenický kaňon prozkoumat pečlivěji. Odpoledne prohlídka historického centra Zadaru, poslech mořských varhan a šupky zpátky do hotelu.

            Poslední den našeho dobrodružství byl tentokrát ve znamení moře. Nalodili jsme se na bárku, která s přehledem kličkovala mezi ostrůvky. A ejhle, naše sny se stávají skutečností a hraví delfíni s námi laškují. Dvě hodiny průzkumu ostrova Vrgada a loď už zase pluje dál ke svému cíli – Biogradu na Moru. Oblázková pláž, sluneční paprsky, pár otužilců z našich řad, zkrátka i na tradiční chorvatskou dovolenou došlo.

            Pak už jen Panthenol na připálené obličeje, zasněné oči a nevyslyšené věty přací – Kéž bych měl(a) kratší nohy! Pár hodin cesty (víc než jen pár) a dobrodružství je konec. Ale stálo to za to!